Můj příběh

S lezením jsem začal na základní škole někdy okolo roku 2008, abych překonal svůj strach z výšek, což se mi povedlo. Lezení mě totiž přitahovalo odjakživa.

Po nástupu na gymnázium v roce 2012 jsem se ocitl v závodním oddíle při jablonecké Makak Aréně a tehdy se začal výrazněji utvářet můj vztah k lezení. Odstartovala moje kariéra závodního lezce.

V našem oddílu se postupem času vystřídalo několik trenérů, přičemž každý z nich měl jiný tréninkový přístup. Později jsem se o teoretickou stránku tréninku začal hlouběji zajímat i sám. Proč některé metody fungují a jiné vůbec? Prostudoval jsem desítky článků, videí a tutoriálů a hledal zdroje pro sestavení toho nejlepšího tréninkového plánu. Tuto práci mi značně usnadnil nástup na VŠ (2016) – Technická univerzita v Liberci – Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická – obor Tělesná výchova a sport.

Úspěšnost tréninků dle znalostí nabytých při studiu jsem nejprve začal zkoušet sám na sobě. Znamenalo to zapojit do tréninků shyby, visy, kampus a činky.

Jenže se vždy po určité době dostavovaly bolesti ramen nebo prstů. Sice jsem nikdy nebyl vážně zraněný, ale i ty mě pravidelně na nějaký čas vyřazovaly z tréninků. Pokaždé jsem začínal od začátku, což bylo neefektivní a demotivující.

Navíc jsem pozoroval různou efektivitu cvičení v přenosu do lezení. Například jsem sice sílil ve visu na liště anebo v počtu shybů, ale přínos do samotného pohybu ve stěně či na bouldrovce nebyl takový, jaký bych si představoval.

Můj – nejen lezecký – život změnil až workshop pohybového specialisty Kuby Novotného, jenž vyučuje principy lezeckého pohybu na základě fyziologie. Metoda mě velice zaujala a po roce zkoušení na vlastní pěst mi bylo díky Makak Aréně umožněno absolvovat celý roční kurz.

To od základů změnilo můj pohled na lezecký trénink. Technika a efektivita pohybu se dostaly před veškerý trénink síly a vytrvalosti.

Chtělo to ovšem notnou dávku trpělivosti – při učení se nového stylu v lehkých cestách. Spolknout svoje ego a na chvíli se vrátit o klasu níž. Ale vyplatilo se.

Postupem času zmizely veškeré problémy s pohybovým aparátem a můj lezecký trénink se stal mnohem efektivnějším, kvalitnějším a hlavně zdravějším.

Od shybů či kampusu jsem již upustil. Nyní můj trénink sestává převážně z boulderingu, který si zpestřuju lezením na laně. Ostatně nic víc pro lezení není ani potřeba.

Proto chci tento přístup šířit dál.